A tak krásně utíkají dny, týdny a měsíce. Záměrně nepíši roky, jelikož mě to děsí a uvádí do ne příliš pozitivních nálad. :-D
Následně jsem po jejím rozhořčení uvedla do centra dění, toho co mě v následujících dnech čeká. Samá práce a jeden jediný den volna mezitím a pak další týden zase škola. Načež má dobrá kamarádka prohlásila, že je to zcela tragické a stereotypní. "Asi už jsme vážně dospělé" řekla. Nechce se mi věřit, že něco takového ji vůbec napadlo, natož to říct....tedy napsat. DOSPĚLÉ, vážně?!
Sice je mi už 22, chodím na vejšku, mám práci, ale vzhledově na to vůbec nevypadám. A ani si tak nepřijdu. :-D spousta lidí, co mě vidí prvně mi tipuje věk kolem 17ti a a v baru po mě chtějí občanku ikdyž jdu s někým, kdo viditelně vypadá na 30 :-D Je fakt, že se těmhle chvílím směju, ale za pár let až mi bude zmíněných třicet, tak mladiství vzhled vřele uvítám. Fakt, že člověk studuje, pracuje, sportuje, ještě neznamená úplný stereotyp, ale zkrátka nezbytnou rutinu. Není ale na škodu zajít někam do baru či na koncert, kde se vyřádíme.
Jsme zkrátka staří na kolik se cítíme !
PS. pro mou kamarádku : Stereotyp jo??! Rychle to změníme, ty moje stará kozo ! ;-) :-*
